Drobné sakrální a funebrální památky a jejich rehabilitace

Autor: Admin, zveřejněno: 20. 07. 2011 14:38 hod., aktualizováno: 29. 07. 2011 13:24 hod.

Lidé, žijící zde v dávných i nedávných dobách, se vždy snažili do  obcí i mimo ně zakomponovat i stavby, které zdůrazňovaly smysl života. Stavěli kapličky, kaple, boží muka, pomníky či  památníky. Každá z těchto památek žila svým vlastním životem, každá z nich měla důvod, proč stojí na tom či onom místě. Vždy to byla událost taková, při které někomu stálo za to, obětovat peníze a námahu, zanechat nám vzkaz vytesaný do  kamene. Ať už je s tím místem spojena nešťastná událost v  podobě skonu někoho blízkého nebo naopak událost šťastná, jakou mohlo být nalezení opuštěného dítka či vyléčení z  vážné nemoci. Často takové stavby sloužily následně také jako významné orientační body, a tak je jim v historických mapách dáván velký význam. Jejich původ byl upomínán nejčastěji ústním podáním, které je dnes bohužel už z velké části zapomenuto. Z historie se staly legendy a pověsti.

Často dnes stojí na okraji zájmu společnosti i památkové péče. Jsou zvláštní, mnohdy nikomu nepatří, často se neví, kdy a proč byly postaveny, dedikační nápisy vybledly, pamětníci nejsou. Mnohde naopak začínají být ale opět v módě, lidé o ně pečují, obnovují je a jsou na ně pyšní. Vždyť je to mnohdy jejich jediná památka v celé obci. Pojďte si i Vy vážit těchto staveb, vyrazte na náves s čerstvými květy, kartáčkem na  zuby a čistícími přípravky a pečujte o ně…

Vysvětlení základních pojmů drobných památek

Kaplička

je menší sakrální objekt, se kterým se setkáváme zejména ve  vesnicích. Obvykle bývá zasvěcena některému svatému a místně se k jednotlivým kapličkám mohou vázat různé tradiční nebo náboženské obřady a oslavy. Dobou největšího rozšíření kapliček bylo barokní reformační období od konce třicetileté války, avšak praxe jejich budování neustávala ani později. Kaplička v Tojících, znovuvysvěcená v srpnu 2000 P. Františkem Cibuzarem, patří ke starším stavbám, které  existovaly již na počátku 19. století, zasvěcena je sv. Vavřinci. Kaple je polygonálního půdorysu s jehlancovou střechou, vrcholící sanktusníkem, ve kterém je zvon. Interiér je sklenut kopulí. Fasáda i okna mají pseudogotický charakter.

Křížky

stavěli a staví lidé proto, aby připomínaly nějaký jev, událost, osobu a její zásluhy, výskyt něčeho neobvyklého. Kříže byly původně stavěny na křižovatkách či trasách cest, které kdysi dávno spojovaly významná místa a regiony. Pro mnoho pěších, jezdců a vozatajů byl terén neznámý. V posledních stoletích byly stavěny kříže, boží muka či kapličky na  významných místech katastrů obcí z důvodů náboženských či z piety k zemřelým.

Křížky v obci Tojice:

a) Pamětní kříž před kapličkou – objekt kříže se skládá z hraněného soklu čtvercového půdorysu pokračující fundamentem s jednoduchým žlábkovitým profilem, na kterém je osazen kónicky zkosený dřík zakončený hlavicí. Vše je vysekáno z kvalitní žuly. Na vrcholu je  osazen kovový krucifix. Křížek je patrně starší než samotná kaplička. Povrch objektu byl v minulosti mnohokrát přetírán vápennými nátěry, jak o tom svědčí četné odlupující se vrstvy.

d) Kříž s letopočtem 1886 – Objekt kříže je umístěn na návrší nad obcí Tojice při křížení dvou polních cest. Vystavěn je pouze na zemitém základě bez stupně. Skládá se ze dvou částí: soklového hraněného fundamentu a kónického dříku zakončeného profilovanou hlavicí. Na vrcholu soklu je osazen kovový krucifix. Jako realizační materiál byla v minulosti zvolena žula. Křížek je doplněn z pohledové strany jednoduchým klínově zasekaným nápisem letopočtu 1886 v soklové části a ve vrchní partii plastickým motivem kříže. Dle svědectví pamětníků zde byl vystavěn na paměť tragické události, kdy na tomto místě zemřela žena, na kterou se převrátil koňský povoz naložený senem.

c) Kříž na cestě od Dvorce – Objekt kříže je umístěn při příjezdové komunikaci do obce Tojice na  poměrně svažitém terénu. Skládá se ze dvou částí. Hlavní nejrozměrnější část je samotný kamenný fundament kříže. Ten je vysekán monolitně z jednoho žulového bloku. Vrchol tvoří profilovaná část – hlavice, fundament pokračuje dále postupným rozšiřováním až do kvádrového soklu. Profilace se  objevuje pouze z pohledových úhlů a je spíše robustního charakteru. Druhou oddělenou část pak tvoří masivní žulová deska, na které je objekt usazen. Do vrcholu žulového fundamentu je vsazen kovový kříž. Kříž dle svědectví není původní, ve spodní části je uražen a „nastaven“ železným plechem.

Pomník

je  umělecky ztvárněný objekt, jehož úkolem je veřejně připomenout nějakou historickou událost nebo historicky významnou osobu/y.

Pomník padlým v 1. světové válce v obci Tojice: mramorový pomník jehlancovitého tvaru obětem 1. světové války v obci Tojice připomíná celkem 10 tojických občanů. Jsou jimi: Jan Vaniš (1891-1914), Jan Šlajer (1892-1914), Vojt. Hanzlík (1885-1914), Václ. Šlajer (1876-1915), Václ. Šabat (1891-1915), Frt. Špeta (1889-1916), Frt. Mertl (1880-1912), Mat. Brožík (1894-1918), Jos. Herout (1895-1918) a na Slovensku padnoucí Tomáš Václavek (+ 1919). Pomník je v horní části opatřen plastickým Československým znakem z bílého mramoru s nápisem 28. Říjen a osmi původními snímky padlých. Pomník byl obnoven v rámci praktického workshopu těchto seminářů v červnu 2011, doplněn byl snímek Fr. Špety, jehož originál se nedochoval.

Téma semináře:

1. den: (14. 5. 2011)

• Význam, smysl a původ drobných sakrálních a funebrálních památek
• Specifika přístupů k záchraně architektonického dědictví v legislativním rámci
• Technologické postupy restaurátorských přístupů – teoretická část (druhy poškození, restaurování, péče o památky)

2. a 3. den: (21. – 22. 5. 2011)

• Drobné památky v obci Tojice – exkurze s odborným výkladem
• Přístup veřejnosti k objektům drobné sakrální architektury – příklady z jiných regionů a obcí
• Technologické postupy restaurátorských přístupů – praktická část (čištění a ošetření, restaurování, konzervace, zlacení)

Základní postup oprav křížků a pomníků

Původní technologie upevňování litinových křížů do kamenných podstavců byla taková, že se dřík kříže zapálil pomocí síry v otvoru vytesaném v kameni. Při korozi však materiál nabývá na objemu a proto dochází k tomu, že dojde k popraskání kamene – kov má větší sílu. Lidé, pečující o drobné památky se snažili zabránit tomuto jevu betonovou čepicí, či svázáním kamene železnou obručí.

V dnešní době je lepší používat zcela jiné metody: k očištění kamene od lišejníků tlakovou vodou, k hloubkovému čištění páru, k lepení kamenů používat lepidla na bázi silikonů. Kříž do podstavce se usadí novými lepidly a tmely tak, aby  nedocházelo k popraskání kamene v důsledku koroze. Ke  zlacení je zapotřebí používat výhradně plátky pravého zlata, neboť jsou pro tuto potřebu nejvhodnější a mají nejlepší vlastnosti co se lesku a výdrže týče. Někdy je zapotřebí použít formu, ze které je možno vydusat z umělého kamene nové části, příp. je znovu vytesat z přírodního kamene. U starých křížů je zapotřebí nejprve odstranit všechny nátěry, nejlépe pískováním. Zároveň je vhodné zjistit barvu kříže v době výroby. U poškozených křížů je zapotřebí provést svaření a obnovu chybějících dílů. Kříž se natírá třemi vrstvami speciální barvy připomínající litinu, vhodné použití je takové, že kříž je tmavý a tělo Krista světlejší, neboť takové kříže vznikaly v 19. století.

Video

Videoseminář: Význam, smysl a původ drobných sakrálních a funebrálních památek

Videoseminář: Drobné památky v obci Tojice -- exkurze a ukázky čistění a restaurování

Fotografie