„Vzdělávací semináře pro rozvoj jižního Plzeňska“

Výroba loutek a domácí loutkové divadlo

Autor: Admin, zveřejněno: 20. 07. 2011 15:04 hod., aktualizováno: 29. 07. 2011 14:06 hod.

Řezbářství

Řezbářství je umělecko-řemeslný směr tvorby plastik z tvárných materiálů, zejména ze dřeva, bezprostředně navazující na sochařství a umělecké truhlářství. Dřevo patří k nejušlechtilejším živým materiálům. Nachází uplatnění nejen v podobě dekorativních uměleckých předmětů v interiérech, ve vestibulech, v podobě okrasných prvků schodišť apod., ale i k výzdobě venkovních prostorů.

Řezbáři při výběru dřeva pro svou tvorbu sledují především takové vlastnosti, jako je jeho makroskopická a mikroskopická stavba, chemické složení, fyzikální a mechanické vlastnosti a vady. Dřevo patří mezi snadno opracovatelné živé ušlechtilé materiály, jejichž mikroskopickou stavbu tvoří řada různých buněk uspořádaných v podobě letokruhů ve vrstvách (běl, zralé dřevo a jádro). Stavba jehličnatého dřeva je jednodušší než stavba dřeva z listnáčů. Tvrdé, kruhově pórovité listnaté dřeviny (akát, dub, jasan) jsou obtížně opracovatelné. Obtížně opracovatelné je i dřevo některých krásných roztroušeně pórovitých listnatých dřevin (habr, buk, zimostráz, jabloň, hruška, švestka, třešeň). V řezbářství je nejčastěji využíváno kruhově pórovité dřevo lípy, břízy a ořechu. Jehličnaté dřeviny bývají využívány v lidovém řezbářství.

Historie a současnost řezbářství

Několik řezbářských děl se zachovalo už z pravěku. Byly nalezeny zpravidla v rašelině, kde organický materiál přečkal dlouhou dobu. V mnohem větším počtu byly zachovány nástroje, u kterých se dá předpokládat, že byly používány k opracování dřeva. Nejvíce děl je pak zachováno z dob gotiky a především baroka, které se stalo posledním vrcholem řezbářství. Současnost je pak odrazem přesunu řezbářství do oblasti širšího využití volného času. Řezbářství se uplatňuje v široké škále možností při tvorbě soch a reliéfních plastik včetně moderních, v betlemářství a další sakrální tvorbě, v loutkářství a výrobě hraček, suvenýrů a dřevěné bižuterie i šperků, při výrobě a restaurování slohového a uměleckého nábytku, intarzií, dekorativních předmětů včetně soustružených, hudebních nástrojů, forem a modelů staveb a interiérů, leteckých modelů a modelů lodí a dopravních prostředků, výrobě dřevěných zbraní, trofejí apod. Tradiční řezbářské řemeslo je také ve větší míře uplatňováno při restaurátorských pracích.

Loutky a loutkové divadlo

Loutka je figurka člověka nebo zvířete, určená k animaci čili „oživení“. Loutka slouží buďto jako hračka, kterou si oživuje dítě samo, anebo ji oživují loutkoherci, například v loutkovém divadle. Slovo loutka pochází patrně od slova lýko, z něhož se loutky kdysi vyráběly. Tím, že se při hře oživuje, to jest hraje, pohybuje se nebo mluví, se loutka liší od panenky, kterou děti chovají, oblékají a vozí v kočárku jako nemluvně.

Loutkové divadlo je divadlo, jehož základním (i když často ne jediným) vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota – výtvarný předmět – nejtypičtěji loutka. Historii loutkového divadla je možné vysledovat až do starověku, je typickým projevem mnoha národů zejména Asie a Evropy, i když s nějakou formou loutkového divadla se můžeme setkat snad ve všech koutech světa (např. bunraku v Japonsku).

V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy již řadu století. Mezi nejznámější loutkáře českých dějin patří Matěj Kopecký se svojí postavou Kašpárka a v novodobé historii Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka, které je možné vidět dodnes (Divadla Spejbla a Hurvínka). V nepomuckém muzeu je k vidění odkaz Karla Krohy v podobě jeho loutkových divadel, opomenout nelze ani skašovské hračkářství.

Výroba loutek

Materiál na výrobu loutky
K výrobě loutek se používá, suché lipové dřevo, jehož kvalita je dána správným uskladněním.

Návrh loutky
Fantazie nebo výtvarný návrh, předkreslíme na dřevo a nahrubo předřežeme ánfas a profil. Jednotlivé díly - hlava, ruce, nohy a trup řežeme zvlášť.

Nástroje pro výrobu loutky
S použitím různých druhů dlát se začneme jednotlivé díly opracovávat. Dlabem klouby do finální podoby. Pomocí smirku vyhladíme jednotlivé části tak, že nezůstávají stopy po dlátech.

Malování loutky
Podle toho, jakého výtvarného efektu chceme docílit, malujeme vyřezané části loutky různými způsoby a barvami, např. olejovými barvami nebo lihovými mořidly.

Oblékání loutky
Jednotlivé části máme připravené ke kompletaci. Při oblékání záleží na tom, o jaký druh loutky se jedná. U loutky celořezbované se látka nepoužívá.

Zavěšení loutky
Na závěr je třeba loutky pomocí nití zavěsit na vahadlo, které je vodící částí. Existují různé druhy vahadel, záleží na tom, k jakému účelu bude loutka použita.