Keramika bez hrnčířského kruhu

Autor: Admin, zveřejněno: 20. 07. 2011 14:46 hod., aktualizováno: 29. 07. 2011 13:58 hod.

Keramika

Keramika (označení pochází z řečtiny) je anorganický nekovový materiál nebo uhlíkový materiál, vyrobený za vysokých teplot. Keramika vznikla pravděpodobně v Mezopotámii. Jedná se o nejstarší uměle vyráběný materiál (od neolitu). Keramické předměty byly původně zhotovovány jen ručně, později s použitím hrnčířského kruhu. Z počátku byly pouze sušeny, později se začaly vypalovat. První keramika se objevuje ke konci paleolitu. I Nepomucko je poměrně bohaté na nálezy keramických nádob a střepů z dob před  naším letopočtem. Nejvíce nálezů je především ze Žinkovska, dnes k vidění v muzeu v Žinkovech, popř. Blovicích.

Keramika bývá tradičně dělena na: hrubou keramiku, kterou se označují cihlářské výrobky a jemnou keramiku, kterou označujeme ostatní keramické výrobky.

Další rozdělení hlín:

• a) krátká hlína: rychle vysychá, jsou v ní velké částečky hlíny, užívá se k sochařským postupům (terakota)
• b) mastná dlouhá hlína: točí se, obsahuje jílovité části, používá se na tradiční keramiku - tyto hlíny se vypalují při teplotě tzv. na horký střep asi při 600°C (glazura se vypaluje asi při 900 – 1.100 °C), přitom se vždy smrští. Smrštění se dá částečně zabránit přidáním ostřiva (kamínky, rozdrcený střep, piliny).

Vlastnosti keramik:

Keramické materiály jsou obvykle tvrdé a silné. Nicméně nedokonalosti v  keramice dělají materiál křehkým. V některých podmínkách, takových jako je např. extrémně nízká teplota, některé keramiky vystavují supravodivost.

Některé keramické materiály mohou vydržet extrémně vysoké teploty bez ztracení jejich síly, jedná se o tzv. žáruvzdorné materiály. Například těla raketoplánů mohou být vyrobena z keramických obkládaček, které chrání kosmickou loď před vysokými „horečkami“ způsobenými během návratu na zem.

Složení hmoty:

Hlína pro výrobu keramiky obsahuje zpravidla: plastické složky, 18-30% jílů, 35-50% kaolínů, 20-22% křemičitého písku, 2-12 % střepů.

Příprava hmoty:

Jíly, křemičitý písek a přežehnuté střepy se melou za mokra v bubnovém mlýnu. Soustavou sít se dostává do rozplavovače, kam se přidá kaolín. Znovu přes síta se hmota dostává do  kalolisu, kde dojde k odvodnění na vlhkost 23-28 %. Vzniknou tak koláče hlíny, ze kterých přes vakuový šnekový lis vznikají huble, které jsou finálním produktem využívaným k samotné výrobě keramiky. Takto připravená hmota se  využívá k točení, zatáčení, tažení, formování, lisování, modelování…

Výpal v dnešní době­:

Posledním stádiem dekorování je výpal. V dnešní době se vypaluje především v elektrické peci, známé jsou ale i pece na  dřevo, příp. plynové pece. Průběh výpalu: přežeh – ze  syrového střepu se uvolňuje voda a jeho poréznost se upravuje, tak aby mohl přijmout glazuru. Plnění pece s glazovanými předměty – naglazované předměty se pokládají na desky natřené směsí 60% kysličníku uhličitého a 40% kaolinu. Teploty v peci jsou rozděleny dle jednotlivých fází vypalování většinou od 200 do 800°C.

Glazura:

Glazura je tenký sklovitý povlak na povrchu keramických výrobků. Glazura se vyrábí rozemletím příslušných složek na jemný prášek, který se následně smíchá s vodou a takto nanáší na přežehnutý výrobek. Přežehnutý keramický střep (přežeh se pálí obvykle v teplotě kolem 850 °C) je porézní a nasákavý a proto při  máčení, nástřiku, natírání nebo jiném způsobu nanášení glazury nasaje glazuru na svůj povrch. Při ostrém výpalu (teploty nad 1.050 °C) se z glazury odpaří voda a v bodě tání sline v  kompaktní sklovitý povrch.

Praktický popis zhotovení plátů z keramiky

Postup:

z hliněného bloku odkrojte silnější plátek a položte ho na igelitovou fólii mezi dvě dřevěné laťky o maximální výšce 6 mm. Dřevěným válečkem následně vyválejte rovnoměrný plát. Hlínu nenechejte zavadnout. Položte ji proto na savý podklad (např. noviny) a čas od času obraťte. Poté u přesných řezů přiložte pravítko a řežte ostrým nožem. Pláty můžete využít např. na nádoby s hranatým půdorysem.

Tipy a triky:

sušení hlíny může urychlit fén, příliš suché pláty můžete na půl hodiny položit na vlhkou látku a pokrýt fólií, k vykrajování můžete použít formičky na těsto.

Vytvoření proužkového vzoru

Pro vytvoření pruhované hliněné plochy na sebe položte různobarevné vyválené hliněné pláty a dlaní je stlačte dohromady. Pruhy se  hodí především na malé ozdoby.

Měkké pláty

Práce s měkkými pláty se hodí na výrobky, které mají kulatý půdorys, a je také základním krokem při technice práce s formou. Při této technice se hlína nenechává vyschnout tolik, jako u pevných plátů.

Práce s formou

K výrobě půlkulatých výrobků se nejlépe hodí polystyrénové formy z prodejen s výtvarnými potřebami. Spojením vytvoříte z polokoulí dekorační předměty, jako např. koule.

Video

Videoseminář: Keramika bez hrnčířského kruhu

Fotografie